Zdraví

… a taky nemoc, léčení, medicína a mnoho dalších pojmů.

Mluvíme o nich všichni.

Mnoho lidí je také intenzivně, někdy i dlouhodobě řeší. Poslouchají lékaře, hledají alternativní terapeuty, tvrdě bojují o ztracené zdraví, nebo jen tiše čekají, že potíže tak nějak samy odezní.

Tolik příznivců i odpůrců léčebných metod klasické medicíny i alternativních směrů se mezi sebou denodenně přou o svých pravdách.

 

Oblast zdraví pro nás je prostě jednou z těch esenciálních. I když pro každého člověka může mít zcela rozdílný význam.

 

Zastávám postoj, že není zásadní dohadovat se o svých pravdách. V našem světě totiž neexistuje argument, který by jednoduše byl stoprocentně pravdivý. Vždy můžeme nahlížet na jednu otázku z vícero úhlů pohledů.

Pravdivost určitému tvrzení dává až správné zasazení do kontextu. A k tomu je zapotřebí celé problematice dobře rozumět.

 

Jako průvodkyně na cestách k přirozenému zdraví proto raději vysvětluji principy.

 

Stav zdraví (pro mě osobně) znamená stav přirozeného zdraví.

Pochody v lidském těle harmonicky plynou, doplňují se navzájem, jeden iniciuje další.

Vlastně ani nedává smysl nahlížet na zdraví jako na stav. Statického na něm ve skutečnosti není téměř nic. Je to rovnováha, která se ustaluje každou sekundu.

 

Samozřejmě vím, že běžně se právě náhled na zdraví smrsknul na zjednodušenou definici „aktuální nepřítomnost bolesti nebo nemoci“. Jako zdravého dokonce často vnímáme i člověka, jehož symptomy nemoci jsou vyvažovány dlouhodobou medikací. Kompenzovaný pacient je přece také „v pohodě“.

Maskovat zdravotní potíže lze ale i užíváním přírodních přípravků nebo opakováním léčebných procedur. Ani tahle cesta ale k přirozenému zdraví nevede.

 

Za bouřlivou diskuzí o ultimátní otázce „klasická medicína, nebo alternativní?“  se teprve otvírá celá řada mnohem podstatnějších otázek.

A právě o těch si pojďme povídat.